První měsíce byly krušné

13. prosince 2017 v 12:23 | T. |  POVÍDÁNÍ
Plus mínus jsem věděla do čeho jdu, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude až takovej fičák. Tyra jsem si domů dovedla v srpnu 2016. Byly mu dva měsíce. Roztomilost sama.
Přátelé se na něj přijeli podívat a hlavně si ho pořádně poňuchňat. Už tehdy jsem vypozorovala, že ten pes bude mazel každým coulem. A taky raubíř.
Naše společné žití nebylo ze začátku vůbec jednoduché. Nehnul se ode mě ani na krok, spal se mnou v posteli (to mu zůstalo, chyba!), nemohla jsem bez něj nikam, protože když jsem odešla (byť jen naproti k babi) spustil neskutečný ''pláč''. V duchu jsem si říkala ''Já to nezvládnu!''. Cítila jsem se jako máma na plný úvazek (:D), problém byl v tom, že jsem musela pochopitelně chodit do práce. Nechat ho doma samotného? No to nepřichází v úvahu. Naštěstí jsem si mohla vybrat dovolenou. Týden. Takže započala výzva ''naučbulíkasamostatnostizatýden''.
Ehm, nepovedlo se. Já vím, byla jsem zbrklá a naivní.A ještě si domů dovezla bulíka s demoličními sklony.
No, jak to teda probíhalo...

První půl rok byl opravdu náročný. Procházky v dvouhodinových intervalech mě dosti vyčerpávaly. A hlavně ze začátku si neuměl říct, že potřebuje a tak prostě vstal, udělal loužičku a já si na ní ráno střihla krasobruslařské číslo.

A už vůbec nepočítám kolik zničil věcí. Nejhorší bylo, když měl období kabelů. To u nás v domácnosti nebyly v bezpečí nabíječky, prodlužky, sluchátka. Pak měl období dvěří a okousal všechny dveře jak bobr. Následovalo období plastu. To mi takhle v koupelně ožral sifon a já si toho nevšimla, takže jsem si následně krásně vytopila koupelnu. Katastrofa v kožichu, fakt.
Byla jsem už na pokraji šílenství, ale přežila jsem to. Vlastně všichni jsme to kupodivu přežili. Všude na internetu radili, že se pes nemá trestat, ale naopak odměňovat za to, co udělá správně. Tak to by asi Tyroušek nedostal půl roku žádnej pamlsek.

Musela jsem se kolikrát hoooodně přemáhat, abych mu přes tu prdel nedala.
Každopádně po tomhle půlroce se to začalo zlepšovat. Už vydržel déle sám, asi mu taky nic jiného nezbylo, už si uměl říct, že chce ven a nemusel ven každé dvě hodiny a místo domácnosti ničil plyšáky a jiné hračky.

Bylo to pro nás všechny náročné období, pro mě věčně bez energie a s absencí make-upu, protože mě mnohdy nenechal ani přemáznout řasy řasenkou (ale to samozřejmě nebylo nic v porovnání s věčným strachem o toho malýho blázna), pro ségru, která hlídala a dodnes jsem ji za to vděčná taky, protože po škole běžela ke mě, zničila důkazy po kakastrofách, vyvenčila a čekala s Pupíkem než přijdu z práce. Pro sousedy, kteří museli věčně poslouchat buď štěkání nebo ''Tyro, ne! Nesmíš!''.
Pro Pupíka, jak důvěrně nazývám Tyra, to bylo období učení, takže myslím, taky žádná sláva.

Momentálně už jsme sehraná dvojka, ale o tom až v jiném článku, musíme to vzít všechno hezky popořadě. :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se ti článek? :-)

Ano
Ne

Komentáře

1 Christine Christine | Web | 14. prosince 2017 v 22:14 | Reagovat

hlavně, že jste to oba přežili ve zdraví. :-D hlavně s tím sifonem :D

2 siteoftess siteoftess | Web | 15. prosince 2017 v 5:21 | Reagovat

[1]: Ten sifon byl luxusní zápich no :-D Přežili a zatím přežíváme, ale kdoví co ten bulda zas vymyslí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama