Mít psa je dřina

6. prosince 2017 v 22:20 | Tess |  POVÍDÁNÍ
Vlastně i mýt psa je dřina. miluju češtinu

Než jsem si pořídila bulíka, měla jsem ještě před ním labradora. Dostala jsem ho jako překvapení k narozeninám. A dost originálním způsobem. Ne jako ''tady máš psa a nazdar''.
Tehdy (uuf to už bude tuším pět možná šest let zpátky) jsem pracovala v jedné pizzerii v kuchyni. Mimochodem šílenej vopruz. Nejen, že jsem dělala pohůnka všem starším kuchařům, ale taky jsem musela přebírat zboží od dodavatelů. Pracovní den jako každý jiný, ráno přijel závoz se zeleninou. Jdu to přebrat. Beru první bednu s paprikama, odnesu do skladu, beru druhou bednu se salátem, odnesu do skladu, beru třetí bednu a čumím jak puk. V bedně leží štěně, čumí na mě, já na něj. Chvilku nechápu vocojakogou. Pak už si jen pamatuju svůj hysterickej záchvat. Řvala jsem jak tur. Štěstím samozřejmě. Toho psa jsem milovala, hned od malička poslouchal na slovo, povely dělal pro radost a za pamlsek pochopitelně.
Říkala jsem si jak je easy mít psa. Časem jsem o psa přišla, ne tragicky nebo vlastně jo, zkrátka zůstal na mém bývalém bydlišti, kdežto já se musela přestěhovat, nechci to pitvat, není to hezká vzpomínka a mrzí mě to dodnes. Každopadně labrouš se má dobře, jen k mému údivu si mě vůbec nepamatuje. Au
Teď k bulíkovi. To je teda pes úplně z jiného soudku, co si budem. Vůbec nechápu, co jsem si myslela, když jsem pročítala FB stránky o životě bulíka atd. Moc dobře jsem si do paměti ukládala, že to jsou blázni, neposlouchají a mají vlastní hlavu vždy a všude. Možná to se mi líbilo, hm. Teď už si to tolik neužívám :D.







Jsem za něj ráda, tojo, ale někdy mě tak neskutečně se..štve, že to až hezký není. Někde na stránkách bulíků jsem četla, že po roce s ním budu fyzicky i psychicky odolnější. Pfffff. To jo, šedivá možná tak. Malinko si za to možná můžu sama, ale fakt jen malinko. Jsem měkká. Má mě omotanou kolem packy. A ví to. Netvor. Když už jsem jó naštvaná, tak přijde, zalehne mě, oblízne a já taju, taju a taju. Chlap no!
Teď už bych samozřejmě neměnila, ale dost často na něj hledím a v duchu si říkám ''proč jsem si doprdele nepořídila jorkšíra?''. Protože bych ho zalehla nebo zabila jogurtem, ale to je taková smutná storka.
Samozřejmě z toho plyne ponaučení - fakt si dobře rozmysli, jaké plemeno psa si pořídíš. Pokud máš sebedestruktivní stavy můžu bulíka doporučit!

Ale stejně ho miluju. a jednou zabiju

- ↓↓↓ Máš nějakého vysněného psa? napiš mi do komentářů :) ↓↓↓ -



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se ti článek? :-)

Ano
Ne

Komentáře

1 Hemitson Hemitson | Web | 9. prosince 2017 v 14:30 | Reagovat

Já si letos pořídila psa sheltie. (teď má 10 měsíců) Plemeno jsem vybírala šíleně dlouho a pak jsem narazila na sheltie, které mě zaujaly hned na první pohled. Jsou šíleně chytré a zároveň roztomilé. Občas s tím mým ale taky ztrácím nervy, jelikož ta jeho chytrost je až někdy pěkná vypočítavost. :-?  :-D

2 siteoftess siteoftess | Web | 9. prosince 2017 v 15:20 | Reagovat

[1]: Jsou rozkošný, má je tu jeden soused a to je plyšáček prostě :-) Tak pevné nervy! Ale co bychom pro ty naše miláčky nevytrpěly, že :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama