1. ''Na hraně''

5. prosince 2017 v 15:25 | Tess |  TÉMA TÝDNE
Když jsem viděla název tématu týdne, hned jsem měla před očima mého dnes již bohužel zemřelého pacienta. Ležel u nás na oddělení téměř dva měsíce. Musím pochopitelně dodržovat mlčenlivost a ctít tak soukromí pacientů, tudíž mu v tomto článku budu říkat pan W. Nebudu tady zdlouhavě popisovat diagnózy, řekněme prostě, že byl vážně nemocný.
Tak tedy začneme.
Předem varuju, že tohle nebude pozitivní článek, takže pokud ti tohle téma nedělá dobře, prosím nečti a počkej si na nějaký veselejší.



Představoval(a) sis někdy jak to vlastně vypadá, když člověk balancuje na hraně života a smrti?
Já osobně si to představuju asi tak, jak je to znázorněné na obrázku. Vím, možná ti to přijde dětinské, ale věřím na to, že po smrti něco je. Jednou se to všichni dozvíme...
Kdo byl vlastně pan W?
Byl to jen pacient?
Byl to jen další člověk, který upadl v zapomnění?
ROZHODNĚ NE!
Ve mě zanechal mnoho. Třeba to, že je potřeba mít pozitivního ducha, i když síly dochází, že se nesmíš vzdát bez boje, že rozhodně nechci jednou umírat sama a klidně se pohádám s lékařem, jen abych stála za svým slibem, být dobrou sestrou a nenechat nikdy člověka v posledním stádiu života trpět...A hlavně, že mě dokázala zasáhnout smrt prakticky cizího člověka. Jasně, hlavním aspektem bylo to, že byl u nás dlouho a já si na něj zvykla. Byl to opravdu zajímavý člověk, který měl vždycky v záloze nějaký příběh ze života a všichni jsme ho vždycky bedlivě poslouchali. To se mu líbilo, byl rád, že má napjaté posluchače. Ať už to byl kdokoli.
Vůbec nejhorší je to, že svůj boj prohrál na svoje narozeniny. Na svoje narozeniny by nikdo neměl stát na hraně věčnosti sakra, natož se tou věčností stát. Hrozně mě to tehdy štvalo..
Někdy si říkám jak se asi má, ať už je kdekoli.
Taky jsme si s Davidem slíbili, že čas od času si dáme na pana W pořádnýho panáka!
Což už párkrát zapříčinilo hezkou kocovinu.

Vím, že tenhle článek je smutný, pro mě určitě, ale smrt je součástí života. Musíme to tak brát ať už chceme nebo ne.

Musíme hlavně ŽÍT tak, aby jsme měli co vyprávět a nelitovali něčeho, co jsme třeba chtěli udělat a neudělali.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbil se ti článek? :-)

Ano
Ne

Komentáře

1 lexi lexi | Web | 5. prosince 2017 v 15:46 | Reagovat

taky věřím, že po smrti něco je.
přijde mi strašně divným, když člověk prostě umře a najednou nic není? to si prostě vůbec nedokážu představit. promítá se mu jeho život znova? narodí se jako nový člověk? "vtělí" se do někoho jiného? nebo prostě jen "žije" dál a pozoruje, jak se svým životem nakládají jeho nejbližší?

souhlasím, že člověk musí žít. já to pozoruju sama na sobě. často si odepírám tolik věcí a postupem času toho nehorázně lituju. stresuju se nad věcmi, který nejsou vůbec důležitý, a starám se až přehnaně o to, kdo si o mě co myslí. za což se fakt nesnáším.
pak si ale říkám, co jednou budu vyprávět svým dětem a vnoučatům? jak jsem byla až nehezky "pilná" studentka, sociofobička, která se bála i jen přihlásit nebo mluvit dýl, než by měla, jak jsem se strovala nad vším, co se hýbalo a dýchalo?
kdybych měla sepsat seznam, na co jsem fakt od svýho narození pyšná, tak bych se nad tím prázdným papírem asi rozbrečela.

2 Romi Romi | Web | 5. prosince 2017 v 15:53 | Reagovat

tak nejak si to tež predstavuji

3 Tess Tess | Web | 5. prosince 2017 v 15:55 | Reagovat

O tom převtělení jsem taky přemýšlela, když v jeden den někdo zemře a někdo se narodí,tak to podle mě není jen životní cyklus. Možná je v tom něco víc. A taky věřím v to, že se na nás naši milovaní, kteří už nejsou mezi námi, dívají a pomáhají nám. Aspoň já to tak mám s taťkou. Vždycky mi pomohl, když jsem poslala prosbu k němu. :-)
Pokud něčeho lituješ, tak něco změň. Vím, že to není vždy jednoduché, jako to napsat, bude to dlouhá trnitá cesta, ale stojí to za to. Taky jsem bývala taková. Styděla jsem se vystupovat před lidmi, šikanovali mě, ale nikdy jsem to nevzdala. Časem člověk pochopí, že je tu sám za sebe a že pokud nechce být jen jednou ovcí ve stádu, musí se vyloupnout ze své kukly. Vystoupit ze své komfortní zóny a žít.
A nemyslím si, že bys měla prázdný seznam. Něco jsem si už u tebe přečetla a zdáš se být rozumná a se srdce na dlani, jen jsi prostě stydlín. :-)
Jednou se karta obrátí, uvivíš. <3

4 svetsileneoptimistky svetsileneoptimistky | E-mail | Web | 7. prosince 2017 v 19:45 | Reagovat

Já myslím že pan W se má dobře, protože to byl podle článku milý člověk, který si po smrti zaslouží mít se fajn :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama