Nová závislost

27. února 2018 v 22:30 | T. |  POVÍDÁNÍ
Mám noční a je zatím klid, tudíž nejlepší čas dokázat všem mým čtenářům, jak tvrdě pracuju. Haha. Poslední dobou to fakt nedávám. Jsme v oslabení, chybí nám jedna sestra a staniční, která chodí každý den na ranní, má dovolenou, takže to stojí za to. Za dovolenou samozřejmě musí jedna službová sestra zasuplovat a ve službách se točíme tři. Takže krásné služby, den, noc, půl dne volna a zase den, noc a pořád dokola. HUMUS!! A pacienti taky stojí za to. Když to není ožralý hovado, který si v hospodě se třema promilema vzpomene, že mu není dobře, tak to jsou lidi, se kterýma se absolutně člověk nedomluví. Jooo a taky interna vyhlásila soutěž o ''ZLATOU KOSIČKU'', chápeš. Sorry, ale zdravotníci mají rádi černej humor. Zatím se ani zdaleka neřadíme mezi vítěze, což je jasný důkaz toho, že naše péče stojí za to.
Ani tohle pracovní vytížení mi ale nikterak nezabránilo si vypěstovat další závislost. Nebudu vypisovat na čem všem jsem závislá, páč se obávám, že by to pokrylo většinu smrtelných hříchů a to jako nechceš vidět černý na bílým. To že ráda nakupuju není žádný tajemství. Když jdu do drogérie, odcházím většinou o pííííp lehčí, ale s neskutečnou radostí a doma hned nový věci dostanou čestné místo v mém mejkaporganizéru (rozuměj obyčejná krabice od bot, ve který mám naházený úplně všechno od šminek až po jídlo). Když jdu do obchodu s hadrama, odcházím o pííííííííp lehčí, ale neskutečně znechucená z kabinek, protože ve všem vypadám jako jitrnica, určitě za to nemůžou moje noční přesnídávky, ale rozhodně světlo v kabince. Nový hadry pak nosím tak dlouho dokud mě neomrzí a nenastane ta hrozivá situace nikamnejdunemámconasebe! No a to se pak musí jít znovu nakupovat, rozumíš. Když jdu do papírnictví, odcházím většinou o píííp lehčí, spokojená z těch krásných diářů, sešitů a deníků, do kterých sice neudělám nikdy ani čárku, ale přece jsou tak krásný. Pro bezpečnost nás všech, kecám, hlavně a především mě, jsem musela vypípat (:D) částky, protože by Davida mohlo jebnout nebo by mě mohl zabít. Promiň lásko, ale já nevím, proč neumím šetřit.
No, jenže teď to nabralo na obrátkách. Pokud má peklo dvojče, jmenuje se jistojistě WISH. Začalo to nevinně. Asi před měsícem jsem si stáhla aplikaci Wish. Seznámili jsme se celkem rychle a bez problémů. Asi za dvě hodiny z nás byli nejlepší kamarádi a ze mě skoro žebrák. Ty vole, kdo vymyslel tohle zlo?? Kdo vymyslel ''Zdarma-zaplatíš jen poštovné''? Vy kreténi, to vaše ''Zdarma-zaplatíš jen poštovné'' mě už dohromady stálo pííííííííííp!!!! Klid, klid. Nicméně od začátku tohoto týdně po dobu neurčitou mám a budu mít narvanou schránku. Paní pošťačka mě musí milovat no. Jenže to se nedá. Najednou si člověk uvědomí, že prostě nutně potřebuje 500 průhledných gumiček do vlasů, patery sluneční brýle, dvoje sluchátka, laky na nehty, kryty na mobil, šaty, džísku, dekorace do bytu, 30 piercingů do jazyku, boty, blbosti do vlasů, podkolenky do práce, rtěnky, sako, hřeben, tvrzený sklo na mobil, sadu štětců na makeup a další. Jujky. Ať žije placení na internetu otiskem prstu, fakt jako. Naštěstí mám nastavenej limit na 1000 kč denně. Neboj miláčku, ten litr jsem ještě neutratila, fakt. No dobře, možná jeden..nebo dva..Hehe.

Otázkou zůstává, jestli by se ti líbil Wish haul nebo tak něco. Dej mi vědět do komentáře, pomalu a jistě mi to začíná chodit a zatím to nebyli až takový faily. :)


Tak pac a pusu.

 

Dobré skutky a já

14. února 2018 v 16:55 | T. |  POVÍDÁNÍ
Omluv mou nečinnost a čti. Nepsala jsem, protože jsem nebyla dobře naladěná a nechtěla jsem předávat špatnou náladu i na tebe. Tečka. Bereme, balíme, jedeme dál!

Dobrých skutků dělám samozřejmě v rámci práce nespočet. Ale bylo mi vyčteno od Davida, že v běžném životě jich moc nekonám. Jako to si dělá prdel ne, já mu ukážu dobrý skutky! Víš, aby to člověk dobře pochopil, musel by znát Davida. To je magnet na situace, kdy může udělat dobrej skutek. A taky je dělá! Kupříkladu posledně, když jsme šli darovat krev, tak paní uklízečka táhla nějakou krabici a jako jedinej ze všech chlapů v místnosti vyskočil právě David a pomohl jí. Někdy mě to až otravuje, jak je milej. Nicméně jsem mu chtěla dokázat, že i já dovedu udělat dobrý skutek mimo nemocnici. Hehe. Započal lov na dobrý skutek. Oči na šťopkách, připravena kdykoli zakročit a pomoct slabšímu. Jo a hovno. Nic se nenaskytlo. Nečekaně. Tak nějak už jsem to vzdala a přestala na to myslet. Jeden večer na mě připadlo venčení Pupíka (o víkendu se s Davidem střídáme :D). Tak jsem se teda oblíkla, dala psovi postroj a šli jsme. Den předtím u nás hojně sněžilo a to je něco pro psa. S prominutím je jak mrdlej, lítá ze strany na stranu a co je pro něj nejlepší? Chcánky jsou v tuhým skupenství takže je může sežrat, to je věc panečku! Procházka mě stála hodně nervů a úsilí udržet ho. Cílová ulička. Představ si asi 100m dlouhou uličku, která je z levé strany ohraničena asi metrovou zídkou a zprava jsou zahrádky. A je celkem temná. Za ty roky jsem si ale zvykla a nijak zvlášť se tam nebojím. Ovšem pak přišel moment, kdy jsem si málem kákla do textilu. Nevím jak, ale asi v polovině té uličky se zjevila jaká si postava. No, můj zrak na dálku není žádná hitparáda, takže jsem postupovala blíž. Vždycky si říkám, že mám psa, že mě přece nikdo nemůže přepadnout. Už jsem byla cca deset metrů od postavy a zaznamenala jsem že je to žena v dlouhém kabátu a že se divně krčí a že je v předklonu a že jí je asi špatně a že je čas udělat dobrý skutek!!! Huráá, jupíííí, můj čas nadešel!!! Přidala jsem do kroku a spěchala k té ženě. Stále byla v takové zvláštní poloze, nohy pokrčené, ruce za zády. Sama pro sebe jsem si říkala, že možná něco hledá. Přišla jsem k ní, pozdravila jsem ji a zeptala se, jestli jí můžu s něčím pomoct. Ona se na mě podívala a pravila ''Já jen čůrám''. Ehm. V ten moment by se ve mě krve nedořezal, cítila jsem jak rudnu a jen jsem špitla ''Pardon, naschle''. No jenže Tyro se nechtěl tak rychle rozloučit. Táhl mě za paní, kterou jsem vyrušila při konání potřeby a její loužičku si musel náležitě důkladně očmuchat. Paní se v klidu upravila, pohladila psa a středem odešla. Já chvilku zírala jak opařená, Tyro mezitím na patře přehazoval malou potřebu té paní a pak jsme šli domů. Převyprávěla jsem to Davidovi a ten málem udělal malou potřebu do postele. Haha hrozně vtipný, ty vyžírači dobrých skutků! Dobrý skutky prostě nejsou pro každýho. Pro mě asi ne. Né nadarmo se říká, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. :)




Další články